21. listopadu 2009 v 19:09 | AjA
|
Celkem zajímavě. Vůbec mě dnešek nebaví, jsem otrávená, podrážděná, samej jebák, a přede mnou asi tak velehimaláje práce, zejména příprava přednášek. V podnělí se budeme bavit o Homo heidelergensis a Homo sapiens neanderthalensis (Homo neanderthalensis)*... nějak nevím, co z toho kvanta informací do přednášky zařadit, ale asi se budeme věnovat něčemu, co je pro moderního člověka typické, a co se u neandrtálců snažíme prokázat....řeč a symbolické myšlení, asi je to zajímavější, než se věnovat strohému popisu jednotlivých nálezů.
Musím říct, že na tuto část přednášek jsem se velmi těšila, ale nějak se mi to nechce dávat do powerpointu, protože jsem asi začala vyhořívat... No, a přitom je to tak zajímavé... zejména otázka zkoumání vzniku artikulované řeči, protože co si budeme povídat, je sice pěkné, že máme popsanou jakoukouli drobnou odlišnůstku na kostře, dokonale zmapované zuby, a udělané odhady mozkových kapacit, dokonce i dokumentované různé typy hmotné kultury, ale tohle jsou věci, které můžeme udělat pro jakéhokoli živočicha, pokud ho budeme chtít podrobně popsat, a je to něco, co je (u šimpanzů, u strak či u vyder) všem živočichům vlastní... jenže řeč, to je jiná, to je něco, co je vlastního pouze člověku. V tom jsme zvířátka opravdu trumfli a předběhli, a je to opravdu asi to jediné, v čem máme navrch.

Bez jazyka by nevzniklo nic z náboženství, vědy, umění, literatury ani tohoto blogu - člověk dovedl komunikační dovednosti as i nejdále ze všech. Ano, já vím, že třeba včelí roj je dokonale organizovaný na základě neverbální komunikace, a že hejna ryb jsou schopna reagovat v takové synchronizaci, že je to opravdu zarážející, ale všem těmto komunikačním projevům chybí jedna věc, respektive je jim vlastní jedna jediná věc - omezený rejstřík projevů vázaný na instinktivní reakce... a člověk tuhle mezeru krááásně přeskočil. Díky rozvoji verbální komunikace dospěl k tomu, že byl (a je) schopen koordinovat velmi komplikované děje a vztahy a vazby uvnitř své skupiny, stejně tak se mohl vrhnout na pole neorané - modelování a plánování: na základě minulých zkušeností odhadnou vývoj děje v budoucnosti, uvědoměním si časoprostoru ošálit matku přírodu, protože kromě biologických adaptací si díky rozvinuté komunikaci mohl člověk osvojit i adaptace kulturní - tj. předávat informace z generace na generaci, a co si budeme povídat, orální tradice je v historii lidstva mnohem významnější, než ta písemná, a všechno dohromady vedlo k jedinému, stanovení si vlastního JÁ a sebeuvědomění se. Doufám, že je to srozumitelné, myslím asi na sto věcí, a mám se snažit formulovat jen jednu z nich jasně a zřetelně, aby ji všichni čtenáři pochopili.

Ovšem moderní člověk mě v současnoti nezajímá, otázkou je, jak to bylo s neandertálci, uměli mluvit, nebo ne? A jak zněl jejich hlásek? Touhle otázkou už se zabývalo tolik lidí, že je není možné ani jmenovat, ale asi nejvíce se o rozvoj oboru zasloužili pan Lieberman a pan Crelin. Byli to právě oni, kdo vytvořili model neandrtálského vokálního traktu. Ale cesta k tomuto modelu byla trnitá. Pochopitelně museli vzít v potaz spustu zajímavých předpokladů. Pochopitelně je nemožné stanovit přesný bod v minulosti, od kterého bychom mohli počítat s existencí lidské řeči, a stejně tak je nesmírně obtížné rekonstruovat podobu hlasové štěrbiny na základě fosilních nálezů, protože za vznikem hlasu stojí měkké tkáně, které se pochopitelně nedochovávají. Ale i tak, na základě studia úponů, drsnatin, vyvýšenim, zkrátka, podle reliéfů kůstek jako jsou jazylka, dolní čelist aj. můžeme nějaký ten model vytvořit. A aby toho nebylo málo, také museli zohlednit paralely mezi našimi "mluvícími" mozky a mozky našich příbuzných.
Na základě studia endokastů ...výlitků mozkoven a reliéfu kostí lebečních bylo možno vyvodit, že neandertálský mozek byl podobně strukturován jako ten náš, a zřejmě měl i tzv. Brocovo centrum a Wernickovu oblast, které jsou považované za hlavní neurohráče při vzniku hlasu. (vokalizaci) a jeho vnímání. S tímto poznatkem kdysi přišel pan Holloway...protože neuroanatomická struktura mluvu zřejmě umožňovala, a současné genetické studie prokázaly v přítomnost genu podobnému lidskému FOXP2 genu (forkbox head :))) bylo potřeba podívat se i na hlasové ústrojí a jeho stavbu. Dlouho se vedly spory, že neandertálci nemohli mluvit, protože neměli bradový výběžek, a kdesi cosi.

Těch odlišností mezi člověkem az řejmě i neandrtálcem od ostatních zviřátek je spousta, například, díky vzpřímené chůzi došlo u člověka k reorganizaci vnitřního prostoru krku, a mohly se vytvořit dva velké rezonanční prostory, které třeba takový šimpanz nemá, protože jemu hlavnika sedí na páteři trošičku jinak, a má odlišně zalomenou bazi lební... druhým kritériem je to, že příklopka - epiglottis - sedí u člověka v krku mnohem hlouběji, než třeba u šimpanze (a jiných zviřátek). Hrtanová příklopka je zodpovědná za prohazování provozů - krkem nám prochází jak dýchací trubice, tak samozřejmě trávicí trubice, a když dýcháme, nemůžeme jíst a naopak (proto při polykání sousta na chvilinku zastavíme dech - však si to zkuste, naprázdno polknout..a když náhodou dojde k nehodě, tedy že příklopka zaváhá, může dojít k vdechnutí sousta)...

Právě skutečnost, že tato příklopka sedí u jiných živočichů výše způsobuje, že se jim do ústní dutiny nedostane žádný vzduch (mohou de facto dýchat jenom nosem - pominuli psí dýchání s vyplazeným jazykem až na vestě, které slouží k termoregulaci, ale to je pro všechna zvířata vcelku náročné), a tedy ani nemůžou artikulovat. Jenže, neandrtálec taky chodil vzpřímeně, to že neměl bradový výběžek nějak moc nevadilo, naši novorozenci ho taky nemají, ten se vyvíjí, podobně tvarovanou mají i dolní čelist, stejně jako naši novorozenci měli vcelku dlouhé neurocranium (část lebky chránící mozek), atd. atd. pánové Liberman a Crelin tyto poznatky doplnili o rekonstrukci průběhu a úponů nejdůležitějších svalů a vazů (těch je tolik, že je nebudu vyjmenovávat všechny, ale třeba m. geniohyoideus nebo ligamentum stylohyoideum, které jim posloužili k vypočtu místa, ve kterém byla zavěšená jazylka, a bylo to.
Dospěli k závěru, že neadrtálský vokální trakt se v mnohém blížil šimpanzímu ale také se dosti podobal lidskému novorozeneckému, nicméně to byl vokální trakt, který jim umožňoval vyluzovat omezené spektrum samohlásek a asi by nebyli schopni některá písmenka říct, jako třeba K a G (tam se zapojuje do akce měkké patro), ale mluvit zřejmě mohli. Jak už to tak bývá, někteří jejich poznatky velebili, jiní je kritizovali, ono víc hlav opravdu víc ví, ale protože představa mluvícího neandrtálce je pravděpodobně správná, tak se dost lidí vrhlo na rekonstrukci zvuku jejich možného hlasu. Poslechnout si ji můžete třeba
zde a nebo se koukněte na video dole. Jenom je anglicky.
Tohle je všechno hroně pěkná věda, a neuvěřitelně zajímavá, jediná škoda je ta, že všechny tyto pokusy o rekonstrukci a zodpovězení otázky, jestli neandrtálci (ale i jiní homininé) mluvili, se neustále pohybuje v rovině pouhých hypotéz, Protože žádné přímé doklady toho, že byli schopní mluvit, nemáme. Morfologické studie v tomto ohledu zklamávají, a nezbývá než hledat alternativní doklady, jako je třeba analýza symoblických a rituálních vzorců chování.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
*oba taxonomické názvy jsou správné, ten první používají ti, co věří, že neandrtálci s námi byli úzce spřízněi, tedy že je to náš poddruh, ten druhý s nimi počítá jako se samostatnou větví)
zajímavý článek a pro mne poučný